Dunajská cyklostezka 2026
Na bicyklech z Lince podél Dunaje až kam nás nohy dovezou. Možná do Břeclavi?
sobota 6. - sobota 13. června
Účastníci: Rejža, Artur, Karlík, Had
Sejdeme se ve Starkoči a v 7.21 vyrazíme rychlíkem směr Praha, kde bychom měli být v 9.42. Pokud se nám podaří přestoupit do 10.21 do dalšího vlaku. S našimi léty prověřenými zkušenostmi a s pověstnou spolehlivostí Českých drah bychom měli být ve 13.54 v Linci.
START
sobota 6. června
Vlak ve Starkoči jsme všichni stihli a už vyjíždíme vstříc novým dobrodružstvím. Letos už to je dvacátá devátá výprava.
Průvodčí zkontrolovala důchodcům občanky. To vždycky potěší, že už pohledem nepozná že už nám je 65+. Ale možná už ČD zaměstnávají nevidomé.
V našem vagónu je pět háků na pověšení kol. My jsme čtyři. Na dotaz spolucestujícího cyklisty jestli je pátý hák volný Karlík odpoví že ne, ten že je pro Jánošíka.
Aplikace Penzu opět nefunguje, takže cestu zabíjím instalací a učením se s jiným programem. Snad bude fungovat líp.
Přestup v Praze bez problémů. Ale čeká nás výluka mezi Budějicemi a Lincem. Prý budou pristaveny autobusy a kola nám prý vezmou. Teda doufám že tím mysleli že je vezmou do autobusu a ne že nám je vezmou budejovičtí tmavočeši.
Cesta ubíhá příjemně.
Přestup v Budějovicích na autobus taky bez problémů. 🙂👍 Kola nám nacpali do dodávky. Venku sluníčko, tak snad nám týden vydrží.
Linec.
Jízda koněspřežkou České Budějovice - Linec trvala 14 hodin. To my jsme to stlihli desetkrát rychlejc. Ale zase nebyla v Kerschbaumu hodinová přestávka na oběd. 🙁
Vykládáme kola a v nádražním parku se připravujeme na šlapání.
Socha zakladatele koněspřežky Gerstnera.
Návštěva Katedrály neposkvrněného početí Panny Marie. Prý největší kostel v Rakousích.
První setkání s Dunajem.
Dunajská cyklostezka je docela nuda. Napravo Dunaj, před námi rovný asfalt. Nikde stánky s občerstvením. 🙁
Po 20 km první pivo.
Konečná, stačilo.
Existuje lepší místo ke spánku než rozhledna? 👍
Ujeté kilometry neuvádím, není se čím chlubit. (no asi 37)
neděle 7. června
Vstáváme před šestou.
Vesnice Wiesen, za Dunajem městečko Grein.
Tak to se nedá nezastavit. A jak to voní.
Nojo, ale prej jsou jenom na objednávku. To nás teda pěkně nasrali.
Šlapeme dál. Jsme v Ybbs.
V nohách dnes 67 km. Na Mapách.cz jsme našli doporučení na cyklokemp v Pöchlarnu 48.2129634N, 15.1930404E
Budeme tady sami. Paní kempová nám nabídla ubikaci s deseti patrovými postelemi, ale to jsme odmitli. Budeme spát venku, abychom si neodvykli.
Ale kuchyňku s ledničkou a lahváči po dvou Eurech, ani sprchu s teplou vodou jsme odmítnout nedokázali. Noc za 14 Éček na muže je na zdejší poměry přijatelná.
Dnes vaří Honza.
Několik cenných zkušenosti z našich předchozích dvacetidevíti cyklodovolených:
Abychom se nemuseli trapit s individuálním placením, založíme společný fond a zvolíme si pokladníka (vždycky Artura). To nás zároveň sesynchronizuje v jídlu a pití.
Pokud se cyklista večer nestačí umýt před třetím pivem. tak později už to nedá a jde spát na prasáka.
Třetí den cyklista přestane smrdět sobě illll svým kolegům. Pro ostatní lidi, kteří nás na cestách potkají to bohužel neplatí.
Velká potřeba na cyklistu přijde vždycky v přírodě zhruba po kilometru po opuštění restaurace s klosetem.
Usednout v přírodě k vykonání předchozího je vždycky podstatě snažší, než po výkonu opět vstát.
Hlad se dá poměrně snadno překonat, ale piva není nikdy dost.
pondělí 8. června
Vstáváme po sedmé.
Venku sluníčko. Chystame se se Spaaru na snídani.
Ranní účtenka ze Spaaru.
Chlapci umí pít i kolu. 👍
Odpočíváme v Melku.
Klášter Melk (Stift Melk) je majestátní barokní benediktinské opatství
Zámek Schönbühel.
Projíždíme údolím Wachau mezi vinicemi
a mezi sklípky.
Kemp Rossatzbach.
Koštneme výrobky místních vinařů. Veltlínské zelené, suché a dobré. Litrovka za 4,5 Euro. U jedné láhve nezustaneme. Dnes jsme už ujeli 43 km, tak kam se hnát?
U druhé láhve hoši rozhodli, že ještě popojedem. 🙁 Takže do Křemže.
Kemp v Kremži za 46 Eu / mužstvo. A na tacháku nakonec 56 km. Stavíme strany.
Přisedl k našemu stolku motorkář Vítek z Olomouce a postavil na stůl půllitr hruškovice 54 voltů. To to dopadne.
Společně s partou cyklistických trempů usínám ve stanu v rakouském kempu.
Pět litů vina z wachauských stráni ukládá mou hlavu k slastnému spaní.
úterý 9 . června
Vstáváme pred sedmou a snídáme. Karlík si pochvaloval třiatřiceti kusové balení elemek. Ale za včerejšek mu došlo.
Loučíme se s dodavatelem kořalky Vítkem a pomalu se chystáme k jízdě směr Tülm. Dnes má pršet. 🙁
Zwentendorf
Kaspressknödelsuupe - knedlíčková polevka. 👍 Na druhé jidlo už nemáme chuť.
Ujeto 48 km.
Šlapeme v dešti do kempu v Tulin an der Donau. Chatku za 54 Euro za muže odmítáme a budeme stavět stany. Chčije jako na samotě u lesa. Čekáme u piva až přestane.
Další cenná zkušenost z cyklodovolené:
Pokud si cyklista nestačí postavit stan před třetím pivem, tak je odsouzen přespat na umývárce.
Peníze ušetřené za chatku jsme nechali v taverně a přesunuli jsme se k bierstánku. Předtím jsme ale stany v mírném dešti vztyčili. Umejt se zatím šel jenom Karlík. Asi čeká dámskou návštěvu.
U kiosku pak pokračujeme v započatém díle. Místní se snaží družit, my taky, ale je mezi námi určitý lingvistický problém. Tak jsme jim alespoň sežrali nabídnuté koblihy. A už po tisící oživujeme zaprášené zážitky z minulých dovolených.
Chceme se loučit a objednáváme „typiše lokal šlaftruňk". Stánkař nalil každému dva trpajzlíky, nechtěl platit a řikal něco ve smyslu že je to na bratrství. Inu, mladost radost. 🙂
středa 10. června
Vstáváme po sedmé. Hlava nebolí. 😉
Po snídani vyjíždíme do deště. Opouštíme Dunaj s mířime na Stockerau do vyhlášené řízkárny.
Ale narvali jsme se slušně. Nevim jak se nám bude šlapat.
Prší. Dojeli jsme do Rückersdorfu do Böhmischer Hofu. Má to český majitel, jazzový saxofonista z Třebíče. Pivo Ježek Jihlava. Guláš výborný.
Artur si zálibně prohlíží vyzdobu restaurace.
Venku zima jak v ruským filmu. Kilák od hospody je rozhledna. Tam se dnes složíme.
Wikipedie:
Rozhledna je lidmi vytvořená vyhlídková stavba s plošinou nad úrovní okolního terénu. Na rozdíl od běžných vyhlídek, které využívají přirozený sklon krajiny (skály, kopce), je rozhledna samostatný objekt postavený speciálně pro výhled do okolí.
Strýc Pepin:
„Švagrová prdlačky! Rozhledna je pro civilisty, ale pozorovatelna anóbrž beobachtungštele je pro vojsko, který je ve válce a sleduje pohyby nepřítele!
My:
Rozhledna je ideální objekt určený pro přespání čtyř cyklistů.
Je 19.30 a usínáme.
čtvrtek 11. června
Rozhledna je skutečně ideální objekt pro nouzové přespání. Střecha nad hlavou, klid, výhledy. Má to ale jednu podmínku, musí pršet svisle. 🙁 Vítr ale změnil směr deště asi o 45°. Takže klasika. To bude jen pár kapek a přejde to.
Když mi po karimatce dotekla voda až pod zadek, šel jsem hledat žďárák. Bez úspěchu. Takže jsem se klepal jako naposledy v Estonsku když jsme přejížděli z Kuressare na Muhu. Je blbý přežít Mont Blank, Himaláje a pak zmrznout na zaprděným kopečku v Dolních Rakousích.
Ráno jsem se přesunul k místnímu pekařství, vyždímal spacák a čekal na ostatní. Přijeli asi po hodině v obdobném stavu. Šlapeme dál, směr hranice.
Jsme v Bockfließu. Na čáru 20 km. 🙂
Jsme v Prottes. Karlík obědvá.
My sušíme.
Dojeli jsme do Jakubova na fotbalový stadion. Zapůsobil jsem na výčapačku svým vrozeným šarmem a tak nám nejenom natočila čtyři kousky, ale povolila nám přespat na futboltribuně. A jako bonus nám oznámila, že s námi do jedenácté posedí. Za chvíli přišel její manžel a nabidl nám sprchy a možnost přespat v kabinách. 👍 Na otázku jestli mají i neco k jidlu řekl že ne. Ale doma v lednici že by se možná něco našlo a odjel se podívat. Po řízcích jsme přistoupili i na nocleh v šatnách hostí.
Sledujeme s domorodci nějaký fotbal v TV. Trošičku průser je, že tady velká borovička stojí jen jedno Euro.
pátek 12. června
Ráno ještě jedna sprcha a posouváme se k potravinám.
Snídaně kofola a ruské vejce - to dopadne.
Další zastávka Gajáre.
Další zastávka Malé Leváre.
Sekule, restaurace U Katy - oběd.
Došlapali jsme do Kútů. Poprchává. Už se nám nechce šlapat ani zmrzovat.objednali jsme si noc v novém penzionu Šport.
sobota 13. června
A jedeme domů.
Když sem nikdo nepíše, tak si musím svůj web pochválit sám. 🙂
OdpovědětVymazatPokud máte napáto do Stockerau, stavte se i v sousedním Korneuburku, od r. 1883 tam sídlil železniční pluk, který významně zasáhl do dějin Krčína. V červenci a srpnu 1908 u nás sapéři stavěli provizorní železniční most přes Metuji. Když po dvou měsících odjížděli, mladá děvčata se s nimi nerada loučila. Kdoví, třeba se rakouští a uherští vojáci u nás zasloužili o vyšší porodnost.
OdpovědětVymazat